neděle 14. července 2013

červen 2013 - Dekadentní dvojčata

To ráno bylo obzvláště punkové.
V podzemním sídle to vypadalo jako po výbuchu.
Velký kulatý železný stůl byl povalen na bok.
I přes to, že kulaté věci bok nemají.
Všude se válely střepy od lahví.
Hudba duněla tak hlasitě, že se střepy po podlaze neustále přesouvaly.
V místech, kde  byla obvykle vyskládána Mercyna železná zásoba alkoholu, se tyčil komínek prázdných kartonů od vodky sahající ke stropu.
Dokonale zorganizovaná zbrojnice byla přeskupena do hromady připomínající hru mikádo.
První police knohvny byla povalená. Přesněji řečeno převrátila se, když na její vnější stranu bylo vrženo nespočet seker. Giles ale nebyl žádný nováček a první polici rozdělil do sekcí: bezvýznamné, nehořlavé, železné.
Na desce jeho čtenářského pultíku byl nakreslen velmi sprostý obrázek. To Giles ale nemohl vědět protože ho ve spánku přikryli rakví a na ní postavili ledničku. Ta pozbyla svojí funkce, když byla kompletně vypita. Měla navíc roztavený termostat. Jako kdyby někdo do mrazáku strčil hořící operu.
Celkový pařící faktor se dal odhadnout z toho, že nezničitelné magicky opředené dveře ufounova pokoje byly otlučeny jak Karlův most po nájezdu Švédů a z toho, že jednomu pekelnému vlčeti chyběla hlava. Druhé se někde schovávalo.
Celá podlaha z nejtvrdší žuly byla poseta hlubokými rýhami. Na konci jedné série stop byl rozpůlený gauč. To co v mezeře leželo nebyla Mecry. Druhý výběžek čerstvých rýh vedl ke krbu. Z něho tčely jen černé boty na jehlách. Ani to nebyla Mercy. Technicky to dokonce ani nebyly boty.
Mercy ležela spokojeně ve své posteli. Odpadla už v polovině večera a na to co se dělo potom neměla žádný vliv. Zcela vyjjímečně neměla podíl na řádění a destrukci. Ale stejně to nakonec zase dají za vinu jí.
Otevřela oči a o pikosekundu později jí z toho kraválu příšerně rozbolela hlava.  S omračující migrénou se dopotácela k reprosoustavě a vypnula jí jedním mocným direktem.
Rozhlédla se okolo a projel jí záchvěv zoufalství. Taková spoušť. Jak tohle jen.... Ježiši někdo urval pípu.
"AAAARGHHH"*
"O e?"** Z plamenů v krbu se zvedla hlava s rohy. V rohu něco zapraskalo a jedna polovina gauče přeletěla tři čtvrtiny místnosti.
"Delikátní párty."** Pronesla energicky postava snažící se se skřípotem zvednout. Už na první pohled to nebyla jen tak nějaká obyčejná démonka. Stačil i první poslech. Nikdo v pekle by nepoužil s takovou noblesou slovo "Delikátní". Pravděpodobně by ho nepoužil vůbec. Většina tamních obyvatel vystačila se slovní zásbou typu "urgh", "argh", "útok", "chcípni". V zásadě nikdo neznal slova jako "ústup", "prohra", "jemináčku" nebo "krindapána".
Tahle démonická dvojčata byla ale úplně jiná. Říkalo se jim půlčíci. Protože měřily jenom dva metry. Jejich druh vznikl zkombinováním démona první kategorie, jakým bývalo ufo, s člověkem kategorie x. Kde x je značně vysoké číslo. Už na první pohled si šlo domyslet jaký člověk u jejjich zrodu stál. V první řadě to musel být muž.
Démonky měly vysokou štíhlou postavu pozemských proporcí. Možná trochu nadpozemských. Někdy se jim říkalo dvojité D a vůbec to neznamenalo Dvojčata. Na rozdíl od nejničivějších démonů z pekla, ale nebyla jejich schránka jen pevný monolit černé oceli. Jejich kůže pulzovala v rytmu energie probíhající pod povrchem a strukturou připomínala litinová kamínka. A zřejmě i teplotou. Tenká vrstva tetelícího se horkého vzduchu kolem nich dotvářela celkový optický efekt.
Jejich původ ale jasně dokumentovaly dlouhé ostré rohy po stranách hlavy. I když se mezi nimi od čela do zadu táhnulo krátké povadlé číro.
Spekulace o původu by jistě vyvolala kopyta, která doplněna o svislou ostruhu připomínala hříšně vysoké boty na jehlách, navíc zvednudých od země dvouplacovou platformou.
Způsob jakým se strojily už v režiji stvořitele druhu nebyl. Ale nikdo by to nepoznal. Dva trojůhelníky hrubého ohnivzdorného plátna se z jedné strany tvářily jako bikiny a z druhé jako necudné šaty.
Jejich historie se začala psát už dávno. Jejich druhu se říkalo půlčíci, protože měli přesně poloviční velikost než ti čtyřmetroví bouráci, kteří byli postrachem armád. Sdíleli stejnou ničivou sílu - superkladný elektrický pól, výboje trhající na kusy hmotu z jakéhokoliv světa.
Půlčíci ale v sobě měli příliš lidského. Nevládli ani tak zkázou jako spíš chaosem. Byli to líní povaleči a hýřili tak, že do každé bitvy došli jako poslední. Války pro ně ztratily smysl. Zůstala jen beznaděj, která vedla ke vzniku nejtvrdšího punku.
A když propadli anarchii docela a ztratili bojové instinkty, stal se jejich druh minulostí. Nakonec zbyli jen tři. Dvojčata a jeden sameček. Jeho ale potkala ošklivá nehoda, když pokřikoval sprosťárny, kterými se normálně zdravili, na nějaké další půlčíky. Oni to ale nebyli půlčíci. Jenom stáli dvakrát dál než se zdálo.
Dvojčata se pak definitivně vykašlala na všechno a začovala pracovat na pověsti nejtvrdších pařanů všech světů. Což je nevyhnutelně vedlo ke srážce s Mercy, držící zmíněný titul pět let v řadě.
Nejdřív se popraly a pak se opily. Dvojčata do té doby nepoznala pozemský alkohol. Velmi hořlavá elektricky vodivá záležitost, která dala jejich metabolismu spalujícímu i kámen takovou pecku, že když se potom probraly museli si dát hned další, aby se vzpamatovali. Bylo to něco jako vyvést z rovnováhy jaderný reaktor.
S pomocí Mercy dovedly pekelnou dekadenci na úroveň hašišových doupat, bakchanálií a woodstocku. A pak.. jí dovedly až na zem. Když ztloukli strážce pekelných bran a přivedli mezi lidi tu nespoustanou ničivou sílu. Navzdory všem příkazům, nejpřísnějším zákazům a dohodám. Ony se ale jen chtěly napít a stoličnaja se v pekle samovzněcuje.
Mercy se marně snažila najít nějaký, jakýkoliv alkohol, zatímco první Déčko tlouklo hlavou do zdi aby otupilo bolest.
"A co je tohle?"** Zeptalo se druhý Déčko a ukazovalo na Ufo stojící najednou uprostřed místnosti v růžovém pyžamu s medvídkama. S naprosto nepříčetným výrazem a cukajícíma koutkama.
"To je člověk?"* Odpověděla potichu Mercy. Domnívala se že při jakémkoliv hluku by Ufo mohlo vybuchnout.
"Vždyťje to takový malý a bledý."** První déčko si srovnalo číro a začalo kroužit kolem ufouna. Pak do něj začalo dloubat. Dívčiny panenky se rozšířili do extrémních paramterů. Její čelisti se sevřeli s takovou silou, že se ozývalo praskání skloviny. "Hele bojí se to."** Obě Déčka se začala hlasitě smát.
"TY JEDEN MRŇAVEJ PŮLČÍKU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!"*********************************
Mercy bleskově zareagovala a obětujíc poslední lahev vodky rozmlátila dívce hlavu.
"Vole to bylo vo fous"* Prohlásila když popadla dech.
"Co to &%##*@! bylo."** Vykřiklo první Déčko poněkud rozrušeně.
"To je v pohodě, zabila jsem jí."* Mercy se rozhlížela po další lahvi.
"A tohle je taky člověk?"* Zeptalo se druhý Déčko.
Ve dveřích stál Geat.

*Překlad ze slangové američtiny
**Překlad z frivolní démonštiny


*********************************Ti velcí čtyřmetroví bouráci používají obecnou démonickou řeč. Akorát s tím že původně to byla jejich řeč a.... v jejich podání to způsobuje lobotomii