úterý 5. ledna 2016

leden 1912 - samá voda

Byl to jeden z těch zvláštních momentů.
Vzácný kousek ticha a klidu.
Ta vteřina mezi tím co ufo vypne televizi
a dojde ke stolu s nějakou kravinou.
"Mercy?" Dívka pozvedla levé obočí a...
"Proč jsi potopila Titanic?"
"Já za to nemůžu!"* Vykřikla Mercy.
"Jen jsem seděla na třetí palubě a pila rum.
Mezitím se ta loď sama potopila."*
Ufo, které svojí otázku vůbec nemyslelo vážně, zpozornělo.
Giles vykoukl z knihovny a Geat se hrozně moc snažil vzpomenout co dělal v dubnu léta páně 1912.
"Takže ta loď se sama potopila...
Nepřijde ti to zvláštní?"
Ufo sledovalo v televizi krom
středoškolských dramat hlavně kriminálky.
"Moh za to ledovec."* Řekla Mercy s ledovým klidem.
"Věděla bys to kdyby jsi dokoukala ten dokument
a nevypnula televizi v půlce."*
"Bylo to hrozně nudný." Mávla ufoholka ledabyle rukou
směrem k televizi.
"A jak si to udělala s tím ledovcem?"
Mercy se rozhodla ufouna dál ignorovat. 
Giles přinesl Geatovi deník z té doby. Geat nalistoval výstřižek z novin. Článek z Der Bild s obrázkem velké zaoceánské lodě.
Listoval několik stránek dozadu. Zahnědlá fotografie Mercy v její původní podobě. Snědá kavkazká dívka s přidrzlým výrazem a nezkrotnými vlnícími se vlasy.
Ufo zvědavě studovalo fotografii a koutkem oka si ženu na obrázku poměřovala s Mercy. Pak se usmála. Bez ohledu na to kolikrát Mercy změnila podobu. Ten pohled plný opovržení byl rozhodně originál.
"Tehdy Mercy sbalila všechny relikty zajišťující nesmrtelnost a odešla." Geat listoval dál. "Vrátila se až na konci roku. Nikdy neřekla kde byla." Geat pokrčil rameny směrem k ufounovi.
"Takže Mercy." Ufo nasadilo nejzářivější úsmev. "Začni u toho ledovce a nic nevynechej."
Mercy se usmála, zvedla se ze židle a odcházejíc obdařila Geata svým jak se ukázalo nejtypičtějším pohledem.
"Takže." Ufo se obrátilo ke Geatovi. "Proč tenkrát odešla?"
"Ženský." Pokrčil Geat rameny.
"Je možné, že někdo nechtěl aby dorazila do Ameriky a tak potopil loď?" Vmísil se do hovoru Giles.
"Co já vím v té době byl v Americe akorát Max." Odpovědel Geat.
"Říman!" Vykřiklo ufo. "Jak dlouho byla Mercy pryč?" Ufo zíralo na starý deník. "Bylo to třeba jako víc než tři čtvrtě roku. To jé.... devět měsíců?"
"Ano." Geat přikývl.
Ufo s výkřikem uteklo do svého pokoje.

Mercy se opřela o čelo své nezničitelné postele. S lahví na černo vyráběné žitné pálenky. Prazvláštní chuť a ostrá vůně jí zanesly do vzdálených vzpomínek.
Seděla na palubě C v jídelně pro topiče ve společnosti tlustého Loua. Obřího černocha, který se po odchodu od kotlů ze setrvačnosti potil ještě dvě hodiny. Lou co chvíli vytáhl z kapsy láhev průzračného karibského rumu a cmrndnul oběma do skleniček na čaj.
Na světě nebylo dost alkoholu aby to zmohlo takového obra. Nebo Mercy, které se na spíše dívčím hrudníku, houpala věrvička zámory, regenerující její játra rychleji než transplantace.
I tak to byla nejlepší zábava na celé lodi už pátý večer. Po té co se vloudila na palubu díky svým "přednostem", ženskému šarmu a obrovské dávkce nestoudné drzosti, snažila se umístit nejprve mezi pasažéry. První, druhá i třetí třída jí přišly velmi škrobené. Všichni se tvářili nóbl a hogo fogo.
Polovina z nich měla veškerý svůj majetek v příručním zavazadle a jen doufali v nový život v nové zemi. K ní se chovali jako k něčemu ve své minulosti, k čemu se už nechtěli vracet.
Nakonec skončila mezi posádkou, dělníky, kuchaři a topiči. A zrovna v nejlepším. Ve chvíli, kdy Lou vytáhl ze své bezedné kapsy lahev, která nebyla průsvitná ale nádherně zlatá... Se celá loď zachvěla.
Lou něco po jižansku zamumlal a vrchovatě naplnil jejich skleničky na čaj. O několik hodin později přestala hrát hudba a všichni začali zmateně pobíhat kolem. Za těch pár dní už poznala pár tváří. Její společníci se stále střídali. Podle toho jestli zrovna makali u kotlů, spali nebo měli volno.
Když okolo začali pobíhat topiči ze všech tří směn, poznala že jde totál do tuhýho.
Louí odložil na stůl prázdnou lahev. Okamžitě se skutálela směrem k přídi. Celá jídelna se nahrnula do přední části. Konstrukcí lodě se nesly nehezké zvuky. Pak velké kaboom a jídelna se znovu narovnala. Zároveň se začala plnit vodou.
Lou si na svojí obrovskou hlavu našrouboval levný slaměný klobouček a s úklonou se odporoučel.
Obrátila do sebe zbytek rumu a začala se přehrabovat ve svých magických amuletech. K čemu jí bude nesmrtelnost, když bude dřepět na dně oceánu.
Celá zmáčená se vypotácela na horní palubu. Opřela se o zábradlí v momentálně nejvyšším místě lodi. První vlna se jí přelila kolem kotníků. Voda byla ledová. Zapálila si Viržínko a zahleděla se do mořské hlubiny. Vztekle udeřila do zábradlí.
Jeden z amuletů, který ukradla, byl jen přetřžený provázek zhruba o délce náramku. U něj byla visačka "Ježíš". Bez dalšího vysvětlení.
Zkusila jestli dokáže chodit po vodě. Udělala krok a ...
šla kde dnu jako kámen.
Ani se nesnažila plavat. Jen si založila ruce na prsou. Se svým typickým výrazem na tváři. Její nepoddajné vlasy se rozprostřely do kužele. Jako by jí z hlavy soptila temnota. Jen vrtěla hlavou a klesala do hlubin.
Podle nepřesné holywoodské produkce vytáhli z vraku náhrdelník s blsýkavým kamenem. Takový nesmysl. Ona ho jen tak lascivně držela mezi dvěma prsty. Jak klesala ke dnu. Tak ledabyle. Že ho tam klidně zahodí. Však to byl jeden z nejproklatějších artefaktů na zeměkouli. Klidně by se ho zbavila.
Žádná příčetná bytost v ocánu by s tou věcí nechtěla přijít do kontaktu. A protože je slaná voda výborný vodič, byly s ní v dokonalém kontaktu všichni.
Trvalo méně než pět minut, kdy do jedné z lodí, spěchajících na pomoc, něco z boku narazilo. Vytáhli na palubu ženu pochybného původu, která si mnula temeno a něco pokřikovala v neznámé hatlamatilce, s pěstí namířenou k oceánu.
V následujících hodinách přivítala na palubě nepotopitelného Louího a několik dalších známých.Ve společnosti smíšené z pasažérů všech tříd a několika málo přeživších dělníků, kteří zůstali umounění i po důkladné koupeli v oceánu, dorazila do New Yorku.
Město bylo tak přeplněné a chaotické. Rozhodně se netáhla tak daleko aby žila na dvou metrech čtverečních. A protože byli naprosto nepoučitelní nasedli s Louem na další loď mířící na jih.
Dovezla je až k ústí Mississipi kde v močálech vyhledali Louovu rodinu. Deset velkejch černoušků a máma. Louově matce se moc nelíbila ta sbírka genomů a magických amuletů, kterou sebou přitáhl.
Nebyla si jistá co by stalo kdyby se babčinou vůdů střetlo s její magickou ochranou a rozhodla se raději zkusit štěstí mezi aligátory. Stejně chtěla být sama. Po té co nalezla v močálech skrýš na černo pálené žitné samohonky, už jí nic nechybělo.
Teda jen do chvíle, než začala hurikánová sezona. Potom jí věci střídavě chyběli i přebývali.

*Překlad ze slangové američtiny

Žádné komentáře:

Okomentovat